Jak děti vnímají dopravu
Děti se už od mala učí, jak se chovat na ulici. Rozhlédnout se nalevo a napravo, čekat při červené na semaforu a nechvátat přes silnici. To jsou ta nejzákladnější pravidla, která by děti měly znát.
Děti přirozeně uvažují abstraktně a nemají jasnou představivost. Učí se pouze teoreticky, jak se za určitých okolností zachovat, a proto je pro ně těžké řídit se pravidly v reálném životě. Z toho důvodu ne vždy využívají naučené znalosti v dopravě. Řidiči by proto měli brát na děti zřetel.
Perspektiva dítěte v dopravním provozu
Děti v silničním provozu čelí velké výzvě. Vzhledem k jejich malému vzrůstu vnímají svět kolem sebe z jiného úhlu pohledu a nemají jasný přehled o dění okolo nich. Nedokážou rozpoznat nebezpečné situace, které je v dopravě mohou potkat. Například zaparkované auto na kraji silnice může dětem bránit ve výhledu. Kromě toho mají děti užší rozsah zorného pole než dospělí, a tak si děti mohou všimnout blížícího se auta pozdě.
Děti by se měly naučit přicházet k silnici pomalu a s opatrností. Měly by vědět, že mohou silnici přecházet jen na přehledných místech a že se před přechodem musí rozhlédnout na obě strany.
Ovšem kámen úrazu není pouze u dětí a jejich malého vzrůstu. I řidiči aut je na silnici mohou snadno přehlédnou. Účastníkům provozu může pomoct zvýrazněná viditelnost dítěte, například světlým oblečením. Důležité je, aby byly děti obezřetné především za snížené viditelnosti a pochopily, že se tak mohou vyhnout nebezpečí. Znají-li děti důvod, proč se mají držet určitého pravidla, je pro ně snaží si ho zapamatovat.
Jak se děti dívají na dopravu
Děti mají omezené zvukové vnímání. K plnému vývoji dochází až v průběhu dospívání. Právě kvůli množství zvuků nedokážou děti pouze na základě sluchu odhadnout, z které strany hluk přichází, což jim ztěžuje orientaci na silnici.